Před více jak jedenácti lety jsem si koupil první Apple produkt. Byl to MacBook Pro 15" za neuvěřitelných 43000,- a byl pro mě vstupní branou do světa s jiným operačním systémem, jinými návyky a přístupy. Byl jsem holobrádek, kterému v tomto směru teklo mléko po bradě. Vůbec jsem netušil, co jsem tím odstartoval a že za 11 let bude moje domácnost jablečným sadem.
Ač se to zdá z dnešního pohledu zvláštní, nebylo v těch letech na českém internetu moc zdrojů. Byly cca dva internetové weby, jedno internetové fórum a pár nadšených blogerů. Jako důkaz jejich existence mám ještě jejich odkazy uvedené na tomto blogu. Jejich obsah byl ale na míle vzdálený tomu, co vidíme dneska. Diskuse i články byly hodně odborné. Neřešily se tapety, kryty, materiál pásků a podobné záležitosti. Neřešilo se ani to, jestli akcie Applu padají, nebo rostou. Pro mě to byl vlak, do kterého naskočit, bylo dobrodružstvím. Rozhodně ne jistotou.
Protože jsem nevěděl vůbec nic a ani neměl nikoho v okolí, kdo by Apple používal (pro mladší jen podotýkám, že nepíšu o době ledové, ale o roku 2007), založil jsem si tenhle blog, kam jsem psal zkušenosti totálního telete. Apple komunita byla velice vstřícná. Rady i povzbuzení chodilo ze všech stran. Tuším, že v té době se těm lidem ještě neříkalo ovce. Ale možná se pletu. Z mých článků kde jsem se hlavně ptal, jsem postupně přecházel na články, kdy jsem si dovolil dávat rady.
Krátce po MacBooku přišel první iPhone. Dovezen z USA. U nás nebyl určen k prodeji, takže se musela hledat řešení. Dobrodružství typu unlock, jailbreak... Trochu zaklínadla. Bacha na chybu, jinak zůstane na stole ležet jako těžítko. Cena tuším 8000,- Umělo to všechno. Na tu dobu tedy. Až na "zásadní" věci, jako neexistence doručenek SMS - koho to dnes zajímá? No a nemožnost instalace aplikací mě netrápila jednoduše proto, že jsem nevěděl, že by to mělo být možné a něco mi to přinést. Říká se tomu sladká nevědomost. Když ji člověk má, je paradoxně více spokojený, než když ví, že by mohl mít něco co nemá. V obou případech má kulový. V prvním je ale šťastný jen z toho co má a umí si to tak užít. To byl pro mě iPhone.
V roce 2007 to rozhodně nebylo něco, co by mělo dokazovat status bohatého člověka. Spíše naopak. Pokud někdo s extra vybavenými PDA komunikátory typu Compaq, nebo telefony ala Nokia 9500 viděl tohle zařízení, klepal si na čelo.
Následoval zázrak zvaný Time Capsule. Router s diskem, kam se mi zálohoval můj Mac a já se mohl s Time Machine procházet v čase. Mimochodem, stále funkční. Jen nepoužívám. Přeci jen ten HD dělal docela kravál. A další drobnosti, jako Air Port Express. Router přímo v zásuvce. Uff.
iPad byl další krok. Bylo to prvně, kdy jsem zjistil, že si kupuji něco od Applu, aniž bych věděl proč. Applisty populární fráze "to dává smysl" (mám podezření, že ji zavedli pánové Mára a Březina) mi do tohohle produktu moc nezapadala. Tady jsem měl zpozornět. Neomotává si mě ta firma už moc? Proč kupuji něco, co nepotřebuji? Ale o tom později.
Vzpomínám si na první představení iPadu a na sledování jednoho komentovaného live streamu tehdejší keynote. Komentátorem byla taková podivná dvojice. Jedním z oné dvojce byl klučina, tuším, že jméno měl Roman a příjmení Zavřel. Jako dnes slyším slova tohoto "vizionáře", když Jobs představil iPad. Bylo to něco ve smyslu, že je to hnus, že se mu z toho až zvedá žaludek a jak to není k ničemu. Přerostlý iPhone. Škoda, že jsem si ten stream té komické dvojice nenatočil :-)
Apple tenkrát na něčem, čemu se dnes říká ekosystém teprve pracoval. Já si ho vytvářel v rodině. Největší tester byla moje mamina. Koupil jsem ji Mac Mini tuším za 17 000,- a pozoroval, jak si s ním poradí člověk v 65 letech. No a psal jsem o tom mini seriál. Znovu to byla zábava. Mimochodem dnes, v 74 letech jede mamina samozřejmě na iPadu a ten používá hlavně na "fejsko", ale leze přes něj i do internet bankingu a chatuje s kámoškama na všech možných messengerech. Jen to Touch ID ji moc nefunguje. Z práce na zahradě má často otisk prstu mimo rozlišovací schopnost tohoto zázraku.
Apple se začal pomalu ale jistě šířit mezi více a více lidí. Mít samolepu jablka na autě už přestávalo být poznávacím znamením minority. Naopak začala silně konkurovat nálepkám STK.
No a tak to šlo dál a dál. Přestal jsem psát blog, protože jak by řekli applisté, nedávalo to smysl. Apple se u nás v ČR stával spotřební záležitostí. Z toho jsem měl radost. Osobně se cítím líp, když někde sedím s macbookem a nejsem za exota. Dřív to tak bylo. Dneska se podívejte, kolik lidí na nich v kavárnách pracuje. Kolik lidí si je přinese na pracovní schůzku.
Apple si mě začínal omotávat víc a víc. Hodinky, HomePod, novej MacBook, novej iPad, AirPods... No a proč ne, když to mezi sebou tak pěkně pracuje. Vždyť to zjednodušuje život. Předplatný Apple Music, iCloud... Vše nakoupeno. Vše šlape. A navíc (proto jsem uváděl ceny) z počátku nebyly ty skvělé hračky tak mimo cenovou realitu. Ano, Apple nikdy nebyl nejlevnější. Ale ceny, za které své produkty prodával byly obhajitelné. Dávaly smysl :-) Dnes se nám iPhone nenápadně vyšplhal z 12 000,- na 30 000,- který je brán jako základ. Svůj současný MB jsem pořizoval za více jak 60 000,- jen to už není 15", ale 13", a tak bych mohl pokračovat.
A o co ti jde? Můžete se ptát a já budu rád. Jde mi o to, že si začínám připadat jako někdo, kdo se nechal nachytat. Začínám mít totiž pocit, že Apple udělal něco, co dělají drogoví dealeři. Nejprve - relativně levně - naláká na produkty. Jenže onen produkt není to stěžejní. To co vás omotá je právě onen vyzdvihovaný ekosystém. Když už vás do něj dostal a máte všechny ty služby, je přinejmenším složité odejít. Složité, zdlouhavé, komplikované. A Apple si to moc dobře uvědomuje. OK, ale jde to. Jenže oni to mají i lidé okolo vás. Ty, které jste tam jako správní pomocníci dealerů také nalákaly. S nimi sdílíte foto, komunikujete přes iMessage. Těm jste dali přístup do společné knihovny Apple Music a mají tam své oblíbené písně. A je nemůžete nutit, aby s tím skončili a šli s vámi objevovat nová dobrodružství. A když už jste takhle zaháčkovaní, začne vám firma parádně zvedat ceny. Ne v rámci inflace,růstu životní úrovně, ekonomiky... Ale pěkně od podlahy. Jasně, poptávka/nabídka. Vzpomeňte si ale, jak za poslední roky sedíme před keynote s otevřenou pusou, když se zmíní ceny. Dříve jsme otevírali pusu kvůli šoku z inovací. Poslední s iPady a Macy je toho další ukázkou. Nejzákladnější verze nového iPadu s tužkou za 26.000,-
No a najednou si nejdete koupit ty produkty za ceny, které jste znali, když jste si je kdysi kupovali. Zjistíte, že teď je to zásadně o něčem jiném.
No a najednou si nejdete koupit ty produkty za ceny, které jste znali, když jste si je kdysi kupovali. Zjistíte, že teď je to zásadně o něčem jiném.
Mám produkty Applu pořád rád. Pro Apple je ale mnohem těžší přesvědčovat mě ke koupi novinek a upgradů. Jako služby si postupně volím ty, které nejsou na Apple vázané. Jako přípravu, pro případný méně bolestný přechod. Ano, silná propaganda ohledně soukromí stále nutí přemýšlet, jestli používat na fotky Google, nebo na cloud OneDrive atp. Ale není ono soukromí, které je Applem prezentováno, "kompenzováno" právě tím, že musíte pro dávku chodit stále ke stejnému dealerovy a on vám ji neustále zdražuje a zdražuje? A když už je to o osobním rozhodnutí, které samozřejmě mohu vždy změnit, protože mě nikdo do ničeho nenutí, měl bych se stydět za to, že jsem do tohoto systému přilákal i mě blízké lidi, kteří si nemohou dovolit kupovat po dosloužení nové produkty, které jsou o 100% a více dražší, než v době, kdy jsem je přesvědčoval k jejich koupi? A když jim poradím, aby si koupili jinou značku, při následném výčtu věcí, které kvůli tomu budou muset změnit se vyděsí a raději šáhnou do úspor aby pokračovali v tom, co jsem jim prezentoval jako něco, co dává smysl?
A i kdyby všechno co jsem uvedl bylo vyvratitelné. Je z pohledu firmy která tvrdí, jak je pro ni zákazník důležitý dobré, když onen zákazník má podobné pocity?
Příspěvky
